1666 - na základě povolení od vrchnosti si Židé postavili v /Židovské/ Soudní ulici dřevěnou synagogu, která lehla popelem r. 1747 a současná budova byla postavena ještě r. 1792 z materiálu dnes zbořeného farního kostela Sv. Mikuláše. Renovována byla r. 1907. Dnes je majetkem Církve československé husitské.
1935 - byly fašistickou mašinérií vyhlášeny „Norimberské zákony„, které přinesly smutný osud a také konec židovskému obyvatelstvu v Jevíčku. Po 15. březnu 1939 vše dostalo rychlý spád.
1939 - byl pořízen soupis tzv. nearijského majetku.
1940 - muselo židovské obyvatelstvo nosit označení šesticípé žluté hvězdy „JUDE„ a z jiných míst byli již posíláni na práce pro Německo. Jednou z nich bylo budování dálnice Breslau - Wien, která vede i kolem Jevíčka.
Co Zachovala obecní kronika v Biskupicích:
Byla krutá zima, hodně sněhu a z každého domu musel jeden člověk chodit na sníh „Arbeitskraft“. Jen k večeru to bodlo u srdce, od Derflíka /Víska/, kde byl „Autobahnlager“ pohyboval se jakoby pohřební průvod, tiše, teprve když přišli blíže, poznával jsem Židy se žlutými hvězdami, dělníky na dálnici. Šli smutně /jedna cesta 6 km/ a za každý pohled projevovali vděčnost. Chodili do Biskupic pro chléb a když vběhli do obchodu, dalo se jim co bylo možné…
1941 - přišel do školy zákaz přijímat židovské děti a žádný protektorátní učitel je nesměl vyučovat ani soukromě. Židovské děti opustily školy a chodily do své třídy v budově rabinátu v Židovské ulici.
1941 - z Prahy do Holešovic vypraven první vlak s transportem židovského obyvatelstva do Terezína a toto vysídlování pokračovalo.
1941 - byly nuceně vystěhovány židovské rodiny z Jaroměřic (Bleierova, Schwarzova, Reichlova) do Jevíčka.
1942 - byli všichni Židé z Jevíčka vystěhováni v počtu cca 111 osob. Nákladním autem s malým zavazadlem odvezeni na nádraží a odtud vlakem směr Skalice nad Svitavou.
Cílová stanice učení - Terezín
Celé toto fašistické peklo přežili:
Hynek Jelínek - vrátil se do Jevíčka
M. Štampfová - žila mimo Jevíčko
Dcera z rodiny Spiegelové - žila mimo Jevíčko
Prostor synagogy přes všechnu hrůzu, kterou její majitelé zažili, není domem smutku ale má neuvěřitelnou atmosféru.
