... není krásnější krásy nad Šumavu na sklonku pozdního léta. Počasí stálé, vzduch čistý, nepřesycený vlhkem jako jindy, tráva bují zelená se a žloutne zároveň, pavučiny ji spřádající lesknou se, jako by byly utkány z čistého stříbra. Klenou se smrkové lesy, hustě do nedozírna, červenají se blíže oku, modrají v dáli, koupají se v jasnu sluneční záře ...
V naší knihovně najdete :Črty ze Šumavy, Ecce Homo!, Lístky ze šumavské epopeje, Mlhy na blatech, Odysea soudního sluhy a jiné povídky, Šumavské rapsodie, Vypovězen, Za štěstím, Ze světa lesních samot.
Karel Klostermann patří svým románovým a povídkovým dílem do velké družiny kritických realistů před první světovou válkou, jako byli na př. K. V. Rais, bratří Mrštíkové, Ter. Nováková a jiní. Všichni tito spisovatelé velmi dobře pozorují skutečný život, odhalují jeho kladné i stinné stránky (třebaže právě tyto nezdůrazňují jako pozdější naturalisté), jsou si velmi dobře vědomi společenských rozporů a z toho vznikajících hospodářských krisí a jiných problémů tohoto druhu, ale většinou zůstávají při pouhém vylíčení, Karel Klostermann patří svým románovým a povídkovým dílem do velké družiny kritických realistů třebaže důkladném a psychologicky i jinak odůvodněném, a nepouštějí se do rozborů ekonomických příčin ani neznají řešení společenské krise změnou společenského řádu. Avšak i tak zůstává jejich zásluhou, že beletristickou formou ukazují na krisi buržoasní společnosti, zejména na venkově. I ty pouze konstatované společenské a hospodářské skutečnosti v jejich románech a povídkách jsou výmluvnými dokumenty a nepřímou kritikou buržoasní společnosti v určité krajové oblasti. Takovou oblastí je pro Klostermanna Šumava a Pošumaví. Odtud načerpal nejvíce námětů pro své četné romány a povídky, a jen výjimkou odbočil látkově jinam, na př. do jihočeských Blat známým románem "Mlhy na Blatech", do Vídně románem "Za štěstím" nebo do Prahy sedmdesátých let svým "Suplentem", románem z ovzduší tehdejší rakouské střední školy. První Klostermannův šumavský román je "Ze světa lesních samot“ (1892). Tímto románem dosáhl Klostermann po několika předcházejících povídkách rázem proslulosti a stal se právě tím, čím zůstal v literatuře po celý život, romanopiscem Šumavy. Román se odehrává v Pürstlingu (Březníku) pod Luzným na samých bavorských hranicích, asi dvě hodiny cesty 0d Modravy, a to v šedesátých letech minulého století. Hemží se postavami lesního personálu, revírníky, hajnými, mysliveckými mládenci, dřevorubci, ale i pytláky, podloudníky, sedláky ze sousedních obcí, jejich ženami a dcerami. Tato lesní říše je světem sama pro sebe; někteří staří lesníci nebo hajní jsou šumavskými rodáky nebo zde vyrostli, a ti s nehostinnou přírodou takřka už splynuli, jiní sem přicházejí odjinud a dostávají se do ustavičných konfliktů jak s přírodou, tak i s lidmi. Vlastní námět románu je ještě romantický: konflikt lesního personálu s pytláky a podloudníky, ale vedle toho zaujmou čtenáře malebné popisy šumavských scenerií, letních i zimních, i rázovité postavy z lidu. Další Klostermannův román "V ráji šumavském" (1893) znamenal umělecký vzestup. Proti dosti romantickému "Světu lesních samot“ je pokrokem ve smyslu realistickém. Hospodářským pozadím románu je změna, jež se udála v šumavském obyvatelstvu v sedmdesátých letech. Roku 1870 zuřila na Šumavě hrozná vichřice, která zporážela ohromné spousty zdravých stromů a nadělala mnoho škod. Dříví muselo být kvapně zpracováno a odvezeno, poněvadž se do něho dal nebezpečný brouk kůrovec. Tichá dotud Šumava byla pojednou plna ruchu, šumu a života. Ze všech končin se tam hrnuli dělníci, domácí obyvatelé nechávali polního hospodářství a vrhali se hlavně na povoznictví, z něhož jim kynuly nebývalé výdělky. Na Šumavu se přistěhoval blahobyt, o jakém se lidem dříve ani nesnilo, ale s blahobytem se také měnil způsob života: lidé lehce utráceli vydělané peníze, rozmáhalo se pijáctví, furiantství, bujnost, poklesla mravnost. Avšak dočasný blahobyt oněch "broučkových let“ pominul a šumavští sedláci tu stáli náhle s prázdnýma rukama. Nemohli si zvyknout opět na bývalý způsob života, upadali do dluhů, nechtělo se jim zase hospodařit na nevýnosných políčkách, a raději se stěhovali pryč. Celý tento proces, celou tuto náhlou a prudkou změnu šumavského života líčí Klostermann na osudech rodiny zámožného předtím sedláka, který na to vše doplatí přímo svým životem. Neobyčejně poutavé je Klostermannovo vylíčení krás i hrůz Šumavských hvozdů v létě i v zimě, za sněhových metelic a bouří, líčení tvrdé a namáhavé práce dřevorubců i vylíčení převratů v životě Šumavanů, v jejich sociálních a mravních názorech. Román se odehrává v horním Pootaví, resp. Povydří, v krajině mezi Kašperskými Horami a Horskou Kvildou.
